Obří důl - historické důlní dílo Kovárna

Kapku po kapce prýští z pukliny voda a pomalu naplňuje ve skále vytesanou nádrž. Všude okolo je tma a vlhko. O stěnu opřené žebříky vytesané z klád, dřevěná lešení rozepřená ve vysokých komínech a hráně podpírající strop, pozvolna podléhají zkáze. Již dávno nikdo nestoupal s necičkami plnými arzénové rudy k povrchu, již dávno neozařovalo sporé světlo havířských kahanů tmavé stěny starého dolu, již dávno nikdo nečerpal vodu z hlubokých dobývek, aby zpřístupnil v nitru hory ukryté poklady. Ústí šachet a vchody štol se zavalily, chodby se na mnoha místech propadly, haldy hlušiny pozvolna pohltil les a po staletí používané hornické chodníky téměř splynuly s okolím. Podzemí Sněžky upadlo v zapomenutí. Jen Krakonošovi skřítkové zůstali střežit svá tajemství …První zmínky o hornické činnosti v Obřím dole v Krkonoších jsou z roku 1456. Neznámý Benátčan zde popisuje svoji osmidenní dobrodružnou cestu z Vrchlabí do Obřího dolu pod Sněžkou, kde údajně nalezl kostry lidí, ametysty, smaragdy a zlato jako pozůstatek po starém dolování.

Podobné, málo věrohodné a nadsazené zprávy pocházejí i od Vlachů, kteří pronikali do Krkonoš od 15. století a hledali zde drahé kameny a kovy. V roce 1511 přišli do Obřího dolu míšenští horníci, aby zde zkusili štěstí po nezdaru ve zlaté štole na Šibeničním vrchu. Později se v Obřím dole vystřídala celá řada podnikatelů. V roce 1534 žádá o privilegium těžby v Obřím dole u krále společnost sedmnácti podnikatelů, která chce vybudovat huť, stoupu a celou osadu s vybavením. Kryštof Gendorf z Korutan, v podstatě tehdejší majitel Trutnovského a Žacléřského panství žádost zamítl.

V roce 1548 se o těžbu uchází L.Bischof a v odpovědi je podotknuto, že se zde pro chudost rud přestalo těžit již před čtyřiceti lety. Na mapě Jiříka z Řásné okolo roku 1569 je však uváděno 7 dolů a 5 kutišť. Důlní podnikatel a prospektor Hanse Seyfert nalezl v roce 1570 mocné polohy měděných, olovnatých a stříbrných rud, ale podrobnosti nejsou známé. Začátkem 17. století financuje provoz dolů panství Mladé Buky a de Waggi vlastní podnik na výrobu vitriolu - arzenovou, tzv. "jedovou" pec. Roku 1811 pec zvětšuje Ignác Loubal z Prahy, potom se vedení ujímá F.Winkler a nakonec Ruffer z Vratislavi. Především za vedení Ruffera důlní podnik velice prosperuje a mezi lety 1836 až 1866 roční produkce stoupla až na 26 tun mědi a 71 tun arzeniku. V roce 1876 byla pec uhašena pro vyčerpání ložiska měděných rud a ztrátu odbytiště arsenikových produktů. Hlavním odběratelem byl Hamburg, kde se arzenik přidával do nátěru lodí pod čárou ponoru. Arzenové rudy byly též po zpracování dopravovány do Itálie a používány na barvení pověstného benátského skla. Rozsahem největší důlní práce zde probíhaly v letech 1952 až 1959 na prozkoumání zásob polymetalických rud, především však wolframu. Bylo zde vyraženo téměř 7 kilometrů důlních děl. Od roku 1988 se průzkumem podzemí Obřího dolu zabývá Česká speleologická společnost Albeřice a postupně zpřístupňuje jeho část pro veřejnost. V roce 2004 byl zahájen turistický provoz v nejstarší části dolu Kovárna. Návštěvníci mají možnost spatřit nejen zhruba 250 metrů unikátních vydobytých prostor v masivu Sněžky, ale ozkoušet si na vlastní kůži práci středověkých havířů a zhlédnout funkční repliky historického důlního zařízení.