22.01.2010

Náměstí opět s Krakonošem

Tradiční sněhový Krakonoš po roce opět hlídá Masarykovo náměstí. Dlouho se přitom zdálo, že letos Jilemničtí budou muset sochu, která loni oslavila neuvěřitelné sté výročí, oželet.

Tak jako v letech 2007 a 2008. Sněhová nadílka z minulých dnů a teploty pod bodem mrazu ale nakonec práce umožnily. Místní výtvarník Josef Dufek, jenž Krakonoše od roku 2000 pravidelně staví, tak ve středu mohl začít opracovávat kupu sněhu, dovezeného z fotbalového hřiště.

Šestimetrový sedící Krakonoš se rychle klube na svět. Jilemnický stavitel se za pomoci synovce Jaroslava a místních školáků do práce pustil hned poté, co poslední ze zhruba dvaceti nákladních aut na náměstí složilo bílou peřinu. Už první den Dufek před zraky zvědavých návštěvníků vytvaroval hlavu, obličej a tradiční hůl, včera pak přišla řada na také vousy. Chybět nebudou ani ruce a nohy. Spodní část sochy ve finále ozdobí malé chaloupky ze sněhu. Do zítřka by podle autora měla být socha z velké části hotová.

Přestože podoba pána hor je každý rok prakticky stejná, pro letošek si Josef Dufek připravil překvapení. „Protože je krize, bude Krakonoš v jedné ruce držet otevřený širák a bude sedět tak trochu jako žebrák," naznačuje autor.

Práci ztěžují mrazy
Současné mrazy nejsou pro práci úplně ideální. „Sníh je potřeba polévat vodou, aby změkl a abych jej mohl vytvarovat. Je to hrozná dřina. Nejlépe se pracuje, když je obleva a teploty kolem nuly. Práce jde rychle a není tak namáhavá. Sníh krásně přilepíte rukou, kdežto zmrzlý sníh nedrží," vysvětluje dvaašedesátiletý výtvarník, jenž každou chvíli zavolá na jednoho ze trojice školáků, aby mu na kupu sněhu přinesl konev s vodou. Zatímco lopatkou tvaruje Krakonošovy vousy, jeho parťák Jarda krumpáčem odsekává sněhovou pokrývku z míst, kde mají vzniknout ruce a tělo. Sem tam přijde ke slovu také sekyra. „Člověk je hodně na očích, pořád se tady někdo zastavuje, občas i radí. Na druhou stranu je to hezké, včera tady byla paní s dcerou a když odcházely, dcerka zavolala ‚Tak ahoj, Krakonoši‘," poznamenal Jaroslav.

Současný stav i průběh prací si zájemci mohou prohlédnout nejen přímo na místě, ale rovněž na internetových stránkách městského úřadu prostřednictvím webové kamery, která prostor zabírá z věže radnice. Na radničních stránkách jsou také fotografie. Ani po dokončení sněhového díla však práce pro Jaroslava Dufka nekončí. „Když napadne sníh, musím sochu vždycky trochu omést, občas taky vyhnat děti, které jsou schopné vylézt na hlavu Krakonoše a klouzat se dolů."

Sněhového vládce hor si s gustem prohlížejí a fotografují místní i návštěvníci z okolních obcí. „Je to taková tradice a vždycky se na to hrozně těšíme," svěřila se například Anna Horáčková ze Studence. Ta vznikající sochu včera obdivovala společně s malým vnukem. „Nemáme to daleko, do Jilemnice jezdíme na nákupy a vždycky se tady zastavíme, abychom se na Krakonoše mohli podívat," dodala.

Tradice od roku 1909
Stavba sněhové dominanty má v podkrkonošském městě velmi dlouhou tradici. První Krakonoš na zdejším náměstí vyrostl už v roce 1909. Tehdy však neseděl, jako tomu je dnes, nýbrž stál. Od té doby zkrášluje jilemnické centrum každou zimu, pokud to tedy sněhové podmínky jen trochu dovolí. Pouze v roce 1912, kdy Jilemnice hostila významné lyžařské závody, vládce nejvyšších hor vystřídala sněhová socha Jana Buchara, průkopníka lyžování v Čechách.

zpět